Evropský soud pro lidská práva: Není přípustné monitorovat pedagogy kamerovým systémem za účelem kontroly výuky

Evropský soud pro lidská práva dne 28. 11. 2017 rozhodl, že univerzita v Černé Hoře jakožto zaměstnavatel neměla právo sledovat průběh výuky prostřednictvím kamerového systému umístěného v posluchárnách a tímto monitoringem zasáhla do práva na soukromí univerzitních učitelů, které zaměstnávala.

Co se stalo?

Děkan Matematické fakulty oznámil na schůzce s vyučujícími, že v posluchárnách, kde se vede výuka, bylo zavedeno sledování kamerovým systémem. O tři týdny později vydal písemné rozhodnutí informující o kamerovém sledování rovněž v sedmi amfiteátrech a před kanceláří děkana. Deklarovaným cílem mělo být zabezpečení majetku a osob (včetně studentů) a kontrola výuky. Přístup k takto získaným záznamům měl sám děkan fakulty a záznamy měly být uchovávány po dobu jednoho roku (v praxi byly záznamy uchovávány kvůli velikosti úložiště jen cca měsíc). Zaměstnanci neměli žádný přístup k těmto záznamům a možnost děkana zpracovávat údaje získané prostřednictvím záznamu byla neomezená.

Pedagogové si na toto sledování úspěšně stěžovali u místního úřadu pro ochranu osobních údajů, který rozhodl v jejich prospěch, mj. proto, že nejsou žádné důkazy o tom, že by byl ohrožen majetek či zdraví osob a že dohled nad výukou nepovažoval za legitimní důvod pro kamerové sledování. Lze podotknout, že s ohledem na dosavadní výkladovou praxi by pravděpodobně stejně rozhodl i český úřad. Následně pedagogové usilovali o odškodnění pro porušování jejich práva na soukromí.

Právní posouzení případu

Univerzitní učitelé neuspěli před soudy Černé Hory, které měly za to, že učitel v posluchárně nejedná v rámci svého soukromého života. V posluchárně není učitel nikdy sám, a proto nemůže dle soudů Černé Hory jeho snímání kamerou založit porušení práva na soukromí.

Evropský soud pro lidská práva však založil svůj rozsudek na tom, že právo na soukromí zahrnuje také právo na „soukromý sociální život“, tedy na vytvoření své sociální identity při setkávání s ostatními za účelem navázat s nimi vztahy.

Ostatně dle soudu právě pracovní život poskytuje většině lidí největší příležitost k rozvoji vztahů s venkovním světem a není vždy možné zřetelně rozeznat, které z aktivit tvoří část profesního života a které ne. Posluchárny jsou pracovištěm učitelů, kde učitelé nejen učí studenty, ale také s nimi navazují vztah a vytvářejí si svou sociální identitu, z toho důvodu se soud domnívá, že učitelé rozumně očekávali, že jejich soukromí bude respektováno a chráněno.

Soud potvrdil, že každé sledování zaměstnance na pracovišti musí být považováno za narušení soukromí zaměstnance, a z toho důvodu je vždy nejprve nutné posoudit, zda toto narušení soukromí má legitimní cíl a je nezbytné v demokratické společnosti za účelem dosažení takového cíle.

V tomto případě právní předpisy Černé Hory výslovně stanovovaly podmínky pro kamerové sledování prostor a tyto podmínky nebyly naplněny.  Instalace kamer byla tedy bez dalšího nezákonná.

Menšinový názor soudu

Je vhodné poznamenat, že soud rozhodl čtyřmi hlasy proti třem. Tito tři soudci se domnívají, že soud příliš rozšiřuje význam práva na soukromí. Argumentují, že byly nahrávány pouze videozáznamy bez zvukové stopy, nebylo tak možné zaznamenat výuku nebo diskuzi. Obrázky byly navíc rozmazané, takže osoby nebylo možné snadno rozpoznat, a záznamy byly přístupné pouze děkanovi a nebyly dále použity. Oponentní stanovisko těchto tří soudců zdůrazňuje, že žadateli jsou univerzitní učitelé, kteří svou profesní aktivitu vykonávali v kvazi veřejném prostředí. Poté, co byli na monitorování upozorněni, tak dle disentujících soudců jejich rozumné očekávání, že bude respektováno a chráněno jejich soukromí, mohlo být jen velmi limitované.

České právní prostředí

Dle českého zákoníku práce nesmí zaměstnavatel bez závažného důvodu narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích tím, že jej podrobuje mj. otevřenému nebo skrytému sledování. Jestliže je ke sledování závažný důvod, je povinen zaměstnance předem přímo informovat o rozsahu kontroly a způsobech jejího provádění. Další omezení při zpracování těchto záznamů pak vyplývají ze zákona na ochranu osobních údajů, resp. obecného nařízení o ochraně osobních údajů – GDPR, které vstupuje v účinnost v květnu roku 2018.

Při úvaze o nasazení kamerového systému je mj. nutné zvažovat, čemu má sloužit, zda je daný cíl legitimní a zda jej není možné dosáhnout jinými, méně invazivními prostředky (tj. zda existuje dostatečně závažný důvod pro toto opatření). V případě, že je videozáznam z těchto hledisek nutný, je třeba udělat vše pro to, aby bylo soukromí zaměstnanců narušeno co nejméně. Současně je nutné zaměstnance prokazatelně informovat o všech důležitých skutečnostech týkajících se zpracování jejich osobních údajů, k němuž při pořizování záznamu dochází.

Dodržování práva zaměstnance na soukromí kontroluje nově od letošního roku také inspekce práce, která může v případě narušení soukromí zaměstnance uložit zaměstnavateli pokutu až 1 mil. Kč.  Pokuty v souvislosti s nezákonným zpracováním osobních údajů může pak udělovat také Úřad na ochranu osobních údajů.